Poděkování
Cestovní kancelář Hellas Tour
Netradiční krátký cestopis je věnován především cestovní kanceláři Hellas Tour, která až na drobný počáteční výpadek splnila vše, co naslibovala. Fakt, že jsme byli ubytováni v jiném hotelu, než hlásala smlouva, se nakonec ukázal lepší volbou, protože se nám podstatně zkrátila každodenní cesta do sympatické české restaurace.
Libor, majitel pravé české restaurace v Tolu
Poděkování patří také jedinému řeckému mimozemšťanovi a vlastníkovi pravé řecké restaurace v Tolu s českým názvem „Beer Arena” jménem Libor, který slyšel výhradně na „Liborka” a bylo nezbytné ho nejméně třikrát denně veřejně a nahlas pochválit. Ukázal nám život v Řecku z realističtější stránky a je také zodpovědný za proměnu dvou postarších turistů v příležitostné zaměstnance. Zatímco já se proměnil v průvodce, řidiče a baviče, má žena zastala práci v kuchyni, slušelo ji to za pípou a zvládala i poměrně náročný úklid venkovních prostor restaurace. Nuda se nám vyhnula obloukem.
Delegátka Jana, mimo jiné kuchařka české restaurace
Úcta patří i jeho přítelkyni a delegátce cestovní kanceláře Janě a protivné chřipce, která nerada a s reptáním ustoupila až po konzumaci litru a půl vynikající krétské vínovice. Starala se o nás s obdivuhodnou péčí a dokonce jsme jednou směli za odměnu umýt nádobí po velkolepé řecké večeři čtyřiceti hladových českých turistů. No řekněte sami - kdy se vám taková výjimečná příležitost na dovolené naskytne?
Pes Fred, skvělý hlídač a výborný společník
K zajímavým zážitkům patří i setkání se spolumajitelem jmenované restaurace, hafanem neurčitého původu slyšícím na nečesky znějící jméno Fred, který si přezdívku Freddy Krueger určitě nezasloužil a česky moc nerozuměl. Na konci našeho pobytu ale uměl dávat české „pac” a závěrečné srdceryvné loučení prožil s noblesou a grácií čistokrevného plemene.
Majitelé malé vinařské firmy
Zapomenout na veselou rodinku vlastnící malou vinařskou firmu ve vyhlášené vinařské vesnici Nemea, by bylo nevděčné. Jednak proto, že se o nás během naší návštěvy postarali jako o vlastní, ale především nás na dlouhou cestu domů vybavili jedenácti litry kvalitního domácího vína, které už jsem vypil. Rozesmátá žena na snímku nese jméno Irini a její rozšafný manžel Panajotis. Ten, když mě spatřil, jak se při obědě dloubu příborem v grilovaném kuřeti a nedaří se mi pozřít sousto, pronesl památnou větu: „Žena a kuře patří do ruky”. Měl pravdu.
El capitano Ronald a Řecko z druhé strany
Pohled na řecké pobřeží z moře a navíc z rychlého člunu vypadá úplně jinak. Třista koní pod kapotou, široká brázda ve vlnách a rozevláté vlasy mě vrátily zpět do dětství a připomněly báječná dobrodružství Jamese Bonda. Poděkování tedy patří i tmavovlasému elegánovi jménem Ronald, který nás nezištně více než hodinu vozil kolem řeckého pobřeží a ukázal nám zblízka jediný skotský hrad na Peloponesu. Úchvatný a neopakovatelný zážitek, na který se nezapomíná, což může dosvědčit má žena, kterou jsme z člunu vynesli natolik ztuhlou, že o manželské erotice jsme si příští tři dny jenom povídali.
František zvaný Francesco, usměvavý správce kempu
Odjet na dovolenou do Tola a zůstat dvanáct let vyžaduje kus osobní odvahy. František, rodák ze Slovenska, to dokázal a jako správce malého, ale sympatického kempu, žije vcelku spokojený a pohodový život. Při odjezdu nás překvapil hodnotným a milým dárkem a dokázal tak, že všude na světě žijí hodní lidé. Ať už si televize Nova myslí cokoliv. Na snímku objímá mou sexy ženu, která miluje Řecko a svého muže.