Momentka z Nafplia
Nafplio, nejhezčí město na Peloponesu.
Okresní město Nafplio (asi 25 000 obyvatel) se typicky chaotickému řeckému stavebnímu stylu trochu vymyká. Je prostě příliš geometrické a podivně čisté, což je v Řecku neobvyklé. Samotní Řekové dodnes neví, jak přesně se město jmenuje, takže se mu říká i Navplio, nebo Nauplio, jak kdy. Legenda praví, že město bylo založeno Naupliem, vlastním synem boha moře Poseidona. Vypadá to, že božský synátor byl šikovným architektem. Současnou honosnou podobu centra města mají ale na svědomí Benátčané, kteří začátkem 18. století vytvořili z Nafplia metropoli benátské provinice na Peloponesu.
Pravda také je, že tento romantický městys byl prvním hlavním městem svobodného Řecka (od roku 1827, kdy skončila nadvláda Turků) a je svým dokonale symetrickým uspořádáním poněkud výjimečné. Zřejmě se jedná o jedno z nejkrásnějších měst na Peloponesu a možná v celém Řecku. Za návštěvu a prohlídku určitě stojí.
Jak se z turisty stává průvodce.
Právě první okružní fakultativní (neboli poznávací) výlet směr Nafplio - Mykény - Epidauros způsobil proměnu nudícího se turisty v nikdy se nenudícího průvodce a šoféra v jedné osobě. Nenašlo se prostě dostatek turistů k zaplnění objemného autobusu a tak Libor zavelel a úderem osmé hodiny ranní nám snědí řečtí borci přistavili až pod nos tři plně klimatizované automobily. Můj dva roky propadlý mezinárodní řidičák pak měl být dostatečným oprávněním k cestě dlouhé téměř dvěstě kilometrů. „Pojedeme vláček”, zavelel Libor, čímž měl na mysli jízdu v koloně a já byl jmenován čestným „ocasem”, tedy tím, kdo kolonu uzavírá. Cesta to byla strastiplná a to hned ze dvou důvodů.
Středověká pevnost Palamidi
Neoznačené tlačítko, spouštějící v autě italské výroby klimatizaci, jsem objevil náhodně až po třech hodinách cesty a systém řecké dopravy je, mírně řečeno, nestandardní. Především jsem měl pocit, že řecké dopravní značení je poněkud monotónní a jednotvárné, protože sestávalo téměř výhradně ze dvou dopravních značek - „Zákaz vjezdu do jednosměrné ulice” (jednosměrka) a „Zákaz zastavení”. Prvně jmenovanou značku Řekové bohorovně přehlížejí a pokud jedou v protisměru, divoce troubí. Zvyknete si. O tom, co skutečně znamená značení „Zákaz zastavení”, vedou Řekové už spoustu let nekonečné a vášnivé spory a protože se nemohou shodnout, prostě ji ignorují.
Podivuhodný dopravní systém překvapivě spolehlivě funguje a pokud se vám stane, že nemáte kde zaparkovat, protože vám překáží přenosná značka podobného charakteru, prostě ji bafnete a přenesete o pár metrů dále. A hned je místa dostatek. Vyzkoušel jsem si to na vlastní kůži v městě Argos a geniální a funkční systém putovních dopravních značek mě prostě fascinoval. V Čechách to ale nezkoušejte. Směrové cedule jsou navíc zásadně umístěny až za křižovatkou a občas ukazují falešným směrem, takže málokdy trefíte správný směr napoprvé. Ale to vše patří k Řecku a po několika hodinách jízdy jsem se přistihl, že si vesele troubím, jak se mi zachce, přehlížím dopravní značení a jezdím si zcela svobodně jako pravověrný řecký šofér. Možná jsem byl v minulém životě Řek.
Ostrovní pevnůstka Burdzi
Středověká pevnost Palamidi.
Nad městem Napflio se majestátně vypíná pevnost Palamidi (také zvaná Palamídy), vystavěná počátkem osmnáctého století, z jejíchž hradeb se otevírá úžasný výhled na celé město. Slušné a dobré studené kafe vyjde u vstupu do pevnosti v pojízdném stánku na euro a půl a vstupné činí šest euro. Za tuto cenu dostanete nádhernou potravu pro své oči, fotoaparáty či videokamery. K pevnosti můžete dojít i pěšky, ale autem nebo autobusem je cesta pohodlnější a také rychlejší. Cesta po svých je určena především sportovněji založeným turistům, protože k pevnosti vede celkem 999 schodů. Někteří průvodci ale tvrdí, že jich je zhruba o stovku méně, což jsem ovšem osobně neověřoval.
V zálivu zvaném Argolský můžete spatřit roztomilou ostrovní pevnůstku s názvem Burdzi, která byla svého času honosným sídlem místního kata. Trpíte-li závratí, zůstaňte dole a dopřejte si nějakou specialitku v jedné z cukráren nebo si prostě jenom projděte romantické uličky starého města. Je na co se dívat a čichové buňky také nepřijdou zkrátka. Nezapomeňte ale, že rozhodnete-li se v Řecku pro sladkou pochutinu, obdržíte věc tak neskutečně přeslazenou, že téměř není k jídlu.
V Tolu najdete autobusové nádraží v přístavu
Jezdíme autobusem. A proč ne.
Z letoviska Tolo jezdí do Nafplia klimatizované autobusy každou hodinu a zpět jakbysmet. Jediným úskalím, které musíte zdolat, je najít autobusovou zastávku a v Nafpliu pak autobusové nádraží. Zatímco v Tolu jsou zastávky značené, byť nenápadně, v Napfliu se opět setkáte s řeckou specialitou - putovním nádražím. Bývá pokaždé jinde, záleží na tom, jak se šoférovi podaří zaparkovat. Je také dobré, pokud už nějaký dostavník naleznete, zeptat se řidiče ještě před nástupem, zda skutečně míří stejným směrem, jakým se chystáte vyrazit a jaký hlásá moderní LCD obrazovka na předním skle.
Stejně jako jinde v Řecku se řidiči neplatí a výběrem dopravného je pověřen další pracovník, kterého poznáte okamžitě. Vypadá většinou zorbovsky řecky, tváří se důležitě jako kapitán Titaniku a třímá v ruce buď protivně páchnoucí cigaretu nebo mobilní telefon. Případně obojí. Řekové jsou totiž vášnivými kuřáky a telefonisty, což vám určitě neunikne.